Naše škola letos již potřetí uspořádala pro žáky 9. ročníku cyklistický kurz. Vybraných šestnáct odvážlivců se se dvěma učiteli vydalo objevovat krásy Litovelského Pomoraví ze sedla svých dvoukolových šlapacích strojů.

Belfast, Thomas Andrews, 14.3.1912, 31.5.1911, ledovec (doplňte do textu). Jednoho krásného dne … byl spuštěn v ... na vodu v té době pozoruhodný parník, který byl majitelem mnohých nej. Jeho šéfkonstruktér se jmenoval …. Cesta do New Yorku skončila …, když se krátce před půlnocí srazil s …..

Mnoho dalších informací se bylo možno dovědět ze stejnojmenného filmu a každý pravděpodobně zná i píseň My Heart Will Go On, která ve zkratce o událostech napoví o ději těm, kteří film ještě neviděli. Stejně jako já.

Ale i proto jsem spolu s žáky základní školy rád navštívil výstavu, kterou bylo možno spatřit jednoho dubnového dne, který sluncem naznačil mnohé. Však konec expozice dal jasnou odpověď na to, co je osud.

...můžeš-li někomu udělat radost (třeba jen na chvíli), musíš tak učinit.

Právě tuhle obyčejnou myšlenku měla sedmička žáků druhého stupně ZŠ ve chvíli, kdy se začala chystat první velikonoční dílny v Domově pro seniory v Dolní Moravici. A navázat tak již na předchozí vánoční zpívání a předcházet ještě dalším akcím, které po dohodě jsou naplánovány již na dny předprázdninové.

Desítky dětských očí by se pomalu měly zahalit do tajemství denního snění. Vlastně kdo by nezatoužil dát si v práci každého dne po jídle milých dvacet minut na spočinutí těla i duše. Dvacet minut sladkého lenošení a zažití si jen tak okamžiků ničeho. Ničeho tak blížícího se po krásné uzoučké stezičce ke sladké bráně snů. Snů o čemkoliv. Kdo ví. Prostě jen tak. Tyto myšlenky jsou však zapovězeny mnohým, s výjimkou těch právě se nacházejících v jedné z místních školek, kam vstoupili jen o několik málo let starší žáci základní školy, aby se svým čtením proměnili v klíčníky od brány bytí uprostřed her a zábavy. Ale když jim se možná spát ani nechce.